Vlastenka Krišan se přestěhovala ze srbského Banátu do vlasti svých předků před několika lety. Nyní by chtěla pomoci i dalším srbským Čechům začít nový život v lepších podmínkách, než jim nabízí současné Srbsko.
Jak vlastně žijí krajané v Srbsku, opravdu jsou ekonomické podmínky tak špatné?
„Nedá se říct, že Češi žijí ve vysloveně špatných podmínkách, ale nejsou to podmínky pro normální, spokojený život. Nezaměstnanost je velice vysoká, přes 40 procent, proto se lidé snaží dostat se někam do zahraničí“.
Jak velký je zájem o práci a přestěhování do České republiky?
„O přestěhování zájem je, ale problém je v tom, že lidé nemají dostatek informací. Nevědí, že na základě svého českého původu si můžou požádat nejprve o potvrzení, že patří ke krajanské komunitě a následně o trvalý pobyt. O tom většinou nemají ani tušení. Teď využívají nabídku, kterou sama zprostředkovávám, protože pracuji pro firmu, která má zájem o pracovníky ze Srbska. Takže nejčastěji přijíždějí na pracovní povolení, ne na trvalý pobyt“.
Takže vy sama se zabýváte se náborem pracovníků ze Srbska pro nějakou českou firmu?
„Přesně tak. Já sama jsem byla v situaci, kdy jsem neměla práci. Jsem tlumočnice z češtiny do srbštiny, české firmy mě oslovily (nejenom jedna), s tím, že hledají pracovité lidi z ciziny. Pracovní povolení by mělo být vyřízeno ve lhůtě 60 až 90 dní, to je lhůta, která je vyhovující i pro zaměstnavatele, i pro žadatele. Bohužel, v současné době je tato lhůta obvykle delší. Asi je větší zájem a ministerstvo vnitra nestíhá zpracovávat všechny ty žádosti. Lhůty se prodlužují, což dost komplikuje život jak žadatelům, tak i zaměstnavatelům“.
Kde je tedy největší problém z vašeho pohledu? V tom, že lidé nemají informace nebo že vyřizování žádostí trvá příliš dlouho nebo je procedura získání povolení příliš složitá?
„Od všeho trošku. Lidí nemají dost informací. Když si zažádají, musejí dlouho čekat. Já osobně jsem na trvalý pobyt čekala více než rok. To je neskutečně dlouhá doba, všechny úřední lhůty byly překročeny. Všude jsou trošku problémy, jenomže když se to zkombinuje dohromady, tak je hned ten problém větší“.
Minulý týden jsme mluvili s českou velvyslankyní v Srbsku, která říkala, že velvyslanectví neregistruje zvýšený zájem české komunity o přestěhování do České republiky. Mezi touto informací a tím, co říkáte vy, je určitý rozpor. Máte pro to nějaké vysvětlení?
„Já si to vysvětluji tak, že někteří lidé se obávají přestěhování do Česka, protože nevědí, co je tady bude čekat. Taky tam mají byty, domy, které by museli opustit… Na druhou stranu lidi slyší od těch, kteří už pracují v Česku, že tady jsou lepší podmínky k životu, a proto zájem pořád roste. Počet žádostí o pracovní povolení určitě hodně stoupá“.
V žádostech o pracovní povolení případný český původ žadatelů nehraje vlastně žádnou roli. O takové povolení si může požádat každý cizinec. Není to, že si srbští Češi podávají žádosti o pracovní vízum a ne o trvalý pobyt, nakonec ten důvod, proč je českým úřadům vlastně skryto přání české komunity o přestěhování?
„Může se to říct i takhle. Na druhou stranu, Česká republika krajanům určitě pomáhá, o tom není sporu. Česká vláda podporuje kulturní činnost, také pomohla s rekonstrukcí některých budov a infrastrukturou. Ale když přijede návštěva jenom na krátkou dobu, tak vidí pohostinné lidi a nemůže poznat skutečný stav věcí, jak tam lidé žijou. Taky naši lidi, kteří třeba pracují v zemědělství, se dívají na lidi z velvyslanectví s velkým respektem a ani je nenapadne hned se začít vyptávat, jak můžou dostat trvalý pobyt a co by pro ně znamenalo přestěhování do Česka. Takže těch faktorů je víc, proč ty informace chybí.“
